Historie AC Sparta Praha

Datum 16. listopadu 1893 bude v kronice československého i českého fotbalu navždy jedním z nejdůležitějších momentů.

Retro kolekce ACS / Autogramiáda / Železná Sparta

Právě v ten den se totiž parta nadšenců v čele s bratry Malečkovými rozhodla založit Athletic Club Královské Vinohrady. Název AC Sparta byl přijat o necelý rok později, 9. srpna 1894, na schůzi v populární kavárně Demínka. Zakládající členové hořeli touhou poměřit svoje síly s jinými celky. 29. března 1896 se na Císařské louce uskutečnilo historicky první derby pražských S. Duel se Slavií, která se tak přirozeně stala hlavním rivalem Sparty, skončil 0:0. Bezbrankový výsledek se ale zrodil jen díky tomu, že rozhodčí, známý sportovní aktivista Rössler - Ořovský neuznal sparťanům podle všeho regulérní branku. Podle tehdejších pravidel totiž museli gól potvrdit kapitáni obou mužstev, což se nestalo.

Vztahy obou mužstev po tomto extempore na několik let ochladly. Sparta několikrát byla blízko zániku, trpěla akutním nedostatkem financí a bojovala mimo jiné s absencí stálých dresů. Několikrát musela vzít zavděk tím, co jí jiné oddíly přenechaly, až v roce 1906 přivezl jeden ze zakladatelů klubu Petřík z Londýna sadu rudých dresů, které původně patřily Arsenalu Londýn. Od té doby hrají sparťané v rudé barvě.

Fotbalu v zemi zpočátku dominovala Slavia, která bezpečně porážela všechny soky. Na začátku druhé dekády dvacátého století se ale situace změnila, sparťané se soupeři začali vyrovnávat a dokonce jej porážet. Zdárný rozvoj kopané narušila první světová válka. Fotbal se sice hrál, za Spartu v té době dokonce chytal pozdější slavný komik Vlasta Burian, organizovaná soutěž ale nepřicházela v úvahu.

V meziválečném období se klubu dařilo, získal řadu vynikajících hráčů a rovněž přezdívku Železná Sparta. Vyrovnané souboje se Slavií byly ozdobou fotbalu nejen v Československu, ale i v celé Evropě. Národní tým, složený převážně z hráčů obou pražských S dokázal na MS v Římě vybojovat stříbro a nebýt zoufalého sudího Eklinda, jenž viditelně připískával domácí Itálii, mužstvo by pravděpodobně šampionát vyhrálo. Na mezinárodním poli se však dařilo i samotné Spartě, která v letech 1927 a 1935 dvakrát vyhrála Středoevropský pohár, předchůdce Ligy mistrů.

Fotbal se nadále rozvíjel a nezastavila jej ani druhá světová válka. V domácí soutěži se nadále předháněly oba pražské kluby, jejichž zápasy byly vždy ozdobou první ligy. Proti Slavii se enormně dařilo především vynikajícímu útočníkovi Josefu Ludlovi, který dokázal dát během dvanácti let Slavii devatenáct branek a dosud tak drží interní sparťanský rekord. V poválečném období se Spartě proti velkému rivalovi dařilo, což dokazuje i výsledek derby ze 14. června roku 1952. Rudí zvítězili 8:1, což je stále platný - a v dnešních podmínkách těžko překonatelný - rekord.

Na začátku šedesátých let překonal tým kratší krizi a pod vedením Václava Ježka začal předvádět vynikající fotbal. Gólman Kouba, obránci Tichý s Migasem, záložníci Dyba s Vojtou a především Andrej Kvašňák. Slovák, jenž letenské publikum uchvátil natolik, že jej fanoušci mnoho let po skončení kariéry zvolili sparťanem století. Týmu se tehdy bála celá Evropa, protože kromě jmenovaných opor řádili v útoku Josef Jurkanin, Ivan Mráz a Václav Mašek.

Řada jmenovaných fotbalistů byla platnými členy národního týmu, který dokázal v roce 1962 v Chile vybojovat stříbrné medaile. Mašek byl navíc dlouhá léta autorem nejrychlejší branky v dějinách mistrovství světa, Mexiku dal gól už po patnácti vteřinách hry. Šedesátá léta byla fotbalově povedená, což se odrazilo i na diváckém zájmu. Na derby Sparty se Slavií přišlo 4. září 1965 neskutečných 50 105 diváků!

Sedmá dekáda byla, co do výsledků v domácí soutěži, daleko slabší. V sezoně 1974/75 klub dokonce poprvé a naposledy sestoupil do druhé ligy. Týmu se paradoxně dařilo v Evropě, v Poháru vítězů pohárů postoupil v roce 1973 až do semifinále. Na začátku osmdesátých let se na trenérskou lavičku vrátil Václav Ježek a tým šel viditelně nahoru a od roku 1984 sbíral jeden titul za druhým. Ježkova éra pak plynule přešla v Uhrinovu.

Další uznávaný odborník dokázal sestavit skvěle pracující celek s Koubou, Horňákem, Němcem, Frýdkem, Vonáškem či se spolehlivým Jiřím Novotným, držitelem neuvěřitelných čtrnácti mistrovských titulů v rudém dresu. Tým dokázal vybojovat slavná vítězství v nultém ročníku Ligy mistrů i v Poháru vítězů pohárů.

S uvolněním poměrů a koncem vlády jedné strany ale přišel razantní odliv fotbalistů do zahraničí a bylo stále složitější citelné ztráty adekvátně nahradit. I díky tomu se domácí soutěž začala výrazně vyrovnávat. V devadesátých letech ještě Sparta celkem jasně dominovala, po přelomu století už tak suverénní nebyla. Dokázala sice získat několik titulů, žádný z nich však neobhájila. Naposledy se na Letné slavilo v sezoně 2009/2010.